Proč existují jiní primáti, když existují lidé?

Evoluce je na první pohled jednoduchý koncept, avšak jeho provedení je složitější, než se na první pohled zdá. A v mnoha případech jde zdánlivě proti své logice. To nahrává na mlýn lidem, kteří tvrdí, že neexistuje, avšak když se nad daným problémem zamyslíme, zjistíme, že dává perfektní smysl.

 

Jedním z největších bodů je v tomto případě vývoj samotného člověka. Všichni známe klasickou doktrínu, že jsme se vyvinuli z opic. To však vyvolává otázku, proč jsou zde tedy ještě jiné opice, zvláště pak primáti, když jsme se z nich vyvinuli. A zde je právě důkaz, že celý proces je poněkud komplikovanější, než by se mohl podle své zjednodušené definice jevit.

 

Pravdou je, že máme s gorilami, šimpanzi či orangutany společného předka. Ten žil před stovkami tisíc let v pralesích dnešní Afriky. Pak však přišla jedna z klimatických změn, která způsobila, že z části onoho pralesa se stala dnešní savana, tedy místo bez stromů, zato s vysokou trávou. A co to znamenalo pro naše předky?

 

Část z nich žila v místech, na které ona změna neměla prakticky vliv a kde prales prakticky zůstal. Pro jinou část se ovšem podmínky drasticky změnily. A pokud nechtěli vyhynout, museli se jim přizpůsobit. A to také udělali. V první řadě bylo nutné osvojit si vzpřímený postoj, neboť ten umožňoval větší rozhled a tím pádem také možnost dříve si všimnout případného nebezpečí, díky čemuž se mu mohli včas vyhnout. Není tedy divu, že tito tvorové začali chodit stále vzpřímeněji. Také již nebylo nutné lézt po stromech – koneckonců zde prakticky žádné nebyly. Zato se stalo nutností umět efektivněji a dále běhat. To vedlo ke zkrácení našich horních končetin a prodloužení dolních a také ke změně těžiště.

 

 

Vzhledem k tomu, že zde již nebyly stromy, které by poskytovaly stín, bylo nutné najít jiný efektivní způsob ochlazování, zvláště v horkém africkém létě, ideálně takový, který by fungoval i za pohybu. Výsledkem je naše schopnost se potit a také holá kůže. To vše však ti pra-primáti, kteří zůstali v pralese, nepotřebovali. Pro ně naopak byly výhodnější delší ruce, které usnadňovaly pohyb ve větvích stromů či srst, která poskytovala lepší ochranu před deštěm a zimou, neboť v těchto lesích častěji prší a je zde také chladněji. Oba tyto druhy se pak i nadále vyvíjely odlišně, a tak, ačkoliv mají společného předka, rozhodně si nejsou podobné. A je jasné, jak mohou oba existovat zároveň.